Je sobota ráno a my se v Lukavici setkáváme s partou vodáckých dobrodruhů. Ti, kteří přijeli autem, se postupně seznamují a čekají na ostatní, kteří si dobrodružství prodloužili a už tuto noc spali v Moravičanech, což bude i náš dnešní cíl. Když jsme všichni, odebíráme se k řece, kde se pokoušíme zapamatovat jména všech zúčastněných. Povedlo se. Pája, Vojta, Ondra, Luky, Marťa, Kamil, Erika, Robin, Kryštof, Váša, Kuba, Filip, Přemek, Zdenda, Maruška, Terezka, Kačka, Barča, Kája, Pavlína, Viki, Lenka a Saša. Později ještě přijeli řidiči Marek, Blanka, David a Rákos. Když to jakš takš zvládáme, děti se potkávají s krtkem, který je prosí, jestli by mu pomohly získat kalhotky s velkými kapsami. Následuje vyrábění deníčků, do kterých si děti později budou zapisovat splněné úkoly.
Nasedáme do lodí, abychom zjistili, co kdo umí na vodě. Jelikož téměř všechny posádky vypadají zkušeně, můžeme se brzy vydat na plavbu. V Třeštině u stavidel potkáváme len, který nám radí, jak na kalhotky. Děti ho zalévají a len krásně roste. Protože se rozpršelo, svačíme pod stromy, kde nám déšť nevadí. Když se počasí trochu umoudřilo a vydáváme se za žábou. Žába, která nám pomůže len namočit, žije velmi příznačně u žabince na vile Háj J někteří zkouší blahodárné léčivé účinky žabince a koupou se v něm….
Cestou v náhonu rostou ostružiny, a protože tu voda neteče nijak rychle, občerstvujeme se za jízdy. Nejmladší členové si v lodi dávají šlofíka. U elektrárny potkáváme čápa, ten s námi hraje „čáp ztratil čepičku“, což děti velmi baví. Čáp nám pak naláme len. Zbytek cesty do Moravičan probíhá hladce a užíváme si krásy přírody okolo řeky.
Kdo ještě nemá v Moravičanech stan, ten si ho staví, a pak už na děti čeká ježek, pro kterého mají uvařit polévku. Všechny děti se zapojují, hledají a krájí suroviny a polévku i míchají v kotlíku nad ohněm. Děti si pochutnávají, ježek si pochutnává a za odměnu nám rozčesává náš nalámaný len. Jen co se setmí, vypravujeme se ještě na stezku odvahy pr borůvky. Po stezce se scházíme u ohně, kde jsou muzikanti a tak se sedí do noci s kytarou a zpívá.
V neděli se probudíme do deště. Snídáme, balíme stany a přesouváme se do Postřelmova, odkud dnes vyplujeme. S jednou posádkou se loučíme, necítí se úplně fit a tak si ordinují klid ve stanu.
V Postřelmově ještě potkáváme pavoučky, kteří nám pomáhají umotat vlákna, která pak obarvíme včera nalezenými borůvkami. Pořád prší, možná čím dál víc. Ale nevadí, fotíme si zmoklou fotku. A protože když prší, vodák se raduje (děti o tom přesvědčujeme jednoduše, rodiče to nesou statečně J), s chutí se vydáváme vstříc dalším dobrodružstvím. V zatáčce nad pařezem se jedna loď převrací. Jó, to jsou ty opačné náklony. Ale naštěstí má celá posádka na sobě plovací vesty a tak se rychle dostávají všichni, včetně původně spící Terezky v maminčině náručí, do bezpečí na břeh.
V Leštině pod mostem, kde probíhá rychlosváča, se ptáme dětí, kdo si připadá málo mokrý a jde se koupat. Tři nadšenci se hlásí. Asi se řídí tím heslem o šťastných vodácích. Protože stále poměrně dost prší, další stanoviště potkáváme až v Lukavici, až jsou všichni převlečeni do suchého a řidiči odběhli na vlak, aby dovezli auta. Potkáváme mravenečky, kteří tkají plátno, raka, který nám plátno stříhají a nakonec si hrajeme na rákosníčky a sešíváme kalhotky. Přestává pršet. Vrací se první z řidičů, ale bez auta. Už na nádraží mu došlo, že si zapomněl klíče J
Jdeme za krtkem, kterému předáváme kalhotky. Ten nás nechává vybrat si jeden ze svých pokladů. Děti vybírají mapu k pokladu. Poklad úspěšně nacházíme, odemykáme a dělíme se o něj. Tímto zakončujeme naši dvoudenní plavbu a pomoc krtkovi.
Zbývá se jen rozloučit a těšit se na další příjemné setkání.
Napsala pro vás Lenka a Saša
